Ve čtvrtek 27. 8. 2020 se v dopoledních hodinách konala v Galerii kavárny Louvre diskusní snídaně časopisu Stavební fórum na nelehké téma - Česko 2020: Hledání cest z krize. Účastníci se snažili pojmenovat zásadní problémy našeho stavebnictví, které se prohloubily v důsledku koronavirové karantény a praktického zastavení národní ekonomiky, jež ve svém výsledku nepochybně poznamenají výstavbu jak celkově, tak samozřejmě i v rámci bytového trhu.
Hosty diskuse moderované Zuzanou Hodkovou (Seznam Zprávy) byli Petr Hlaváček, náměstek primátora a radní pro územní rozvoj Hlavního města Prahy, Josef Kotrba, Chairman české pobočky poradenské firmy Deloitte, Jiří Nouza, prezident Svazu podnikatelů ve stavebnictví v ČR, Radim Passer, zakladatel a generální ředitel developerské společnosti Passerinvest Group a Eva Zamrazilová předsedkyně Národní rozpočtové rady.
Ta hned v úvodu diskuse poznamenala, že propad ekonomiky nemusí být v důsledku koronavirové krize tak hluboký, jak by se mohlo zdát. Dá se v budoucnu překonat díky tomu, že stále máme zdravé vnitřní finance a kvalifikované pracovní síly. Zároveň však konstatovala, že několik měsíců karantény zanechalo své stopy na pracovních návycích mnoha zaměstnanců, kteří si až příliš zvykli na volnější pracovní režim.
Radim Passer naopak jako developer upozornil na fakt, že stavebnictví se potýká s velkým nedostatkem pracovních sil. Podniká ve stavebnictví už více jak čtvrtstoletí, a když koncem devadesátých let bil na poplach po zrušení učňovského školství, že nebudeme mít dost kvalifikovaných pracovníků, nikdo jej nevyslyšel. Dnes musíme spoléhat na rozumně řízenou imigraci pracovních sil ze států, jejichž lidé mají chuť pracovat, což jsme poznali i v době koronavirové karantény. To by však nebyl ten hlavní problém uplynulých měsíců. Tím bylo další zpomalení probíhajících povolovacích procesů, které způsobuje, že stavět nelze tak, jak by se mělo. Chybí legislativní podpora, která by urychlila stavební řízení. Ale nejen to: 30 let po revoluci nemá Praha vizi svého rozvoje!
Petr Hlaváček konstatoval, že rychlejšímu rozvoji Prahy, ale i obecně, brání těžkopádný systém demokracie, kdy je obtížné se dohodnout se samosprávami a dalšími soukromými subjekty na území, kde by se mohlo stavět. Velkou roli hrají různé partikulární zájmy zúčastněných a stojí je to velké úsilí, aby se dosáhlo určité shody. Jiří Nouza v této souvislosti podotkl, že Praha má 57 městských částí, což je neudržitelné a souhlasil s Petrem Hlaváčkem, že bez radikální přestavby správního systému se Praha neobejde.
Velké naděje se vkládají do nově založené Pražské developerské společnosti, která by měla napomoci větší výstavbě bytů. Město by mělo dát k dispozici své pozemky a zajistit či koordinovat na tomto území především bytovou výstavbu. Podle Petra Hlaváčka by se na zástavbě podílel z 60 až 70 % soukromý sektor, dále družstva, a jen tak z 10 % město. Radim Passer navrhl jako jednu z možností variantu, kdy dá město k dispozici soukromému developerovi pozemek a obdrží za něj odpovídající procento bytů projektu. V dosavadní praxi jsou developeři nuceni se podílet na infrastruktuře, protože byty bez tohoto zázemí (zejména mateřské, základní školy apod.) se stavět nedají, což se nakonec promítá do konečné ceny bytů. Na druhé straně je potíž v tom, že městský management nevidí žádné výhody z toho, že se na jeho území staví, a nemá příliš důvodů výstavbu podporovat.
Jedním z dalších diskutovaných problémů byly určité kompetenční spory mezi Prahou a Středočeským krajem, které neprospívají rozvoji obou aglomerací. V řadě evropských i světových velkoměst bydlí lidé za hranicemi města a dojíždějí do metropole hlavně vlakem. Je tedy nutná určitá spolupráce. Eva Zamrazilová litovala, že Praha doposud nemá síť vysokorychlostní železnice, která by umožnila městu „rozšířit se“ podél železničních stanic do vzdáleností třeba až 100 km. Petr Hlaváček však namítl, že hlavní město nemá dosud vybudován k tomu účelu patřičný železniční uzel a příměstská, dálková a městská doprava se odehrává prakticky na jedné koleji. To potvrdil i Jiří Nouza, když upozornil, že v současné době je železnice na pokraji svých kapacit, takže toto řešení v dohledné době nepřichází v úvahu.
Závěr diskuse se stočil jak jinak než k novému stavebnímu zákonu, který by měl podstatně napomoci řešení většiny diskutovaných problémů. Návrh, který v pondělí 24. srpna projednala vláda, vyvolal protichůdné reakce, jak developerů, tak i politiků z řad opozice, které se z velké části týkaly i v této diskusi probírané otázky oddělení státní správy a samospráv. Jak konstatoval Jiří Nouza, nový stavební zákon je třeba přijmout i v nedokonalém znění, protože je přesto určitým posunem, a při jeho nepřijetí se vývoj stavebnictví úplně zastaví, což postihne i státní sektor. Nepochybně lapidárně to nakonec vyjádřil jeden z účastníků diskusního fóra, když řekl: Pokud to neprojde, zabije to stavebnictví nejméně na 10 let!
SDÍLET
Další podobné články
Ve čtvrtek 27. 8. 2020 se v dopoledních hodinách konala v Galerii kavárny Louvre diskusní snídaně časopisu Stavební fórum na nelehké téma - Česko 2020: Hledání cest z krize. Účastníci se snažili pojmenovat zásadní problémy našeho stavebnictví, které se prohloubily v důsledku koronavirové karantény a praktického zastavení národní ekonomiky, jež ve svém výsledku nepochybně poznamenají výstavbu jak celkově, tak samozřejmě i v rámci bytového trhu.